Zdravím rodiče zličínských programátorů,
HOP HOP HOP … těmito slovy jsme povzbuzovali kobylky, které jsme stavěli na dnešní lekci. Snažili jsme se je tímto způsobem povzbudit k lepším skokům. 😉
Kobylky patří k největšímu hmyzu, který můžeme potkat v naší přírodě. Jakou mají barvu a velikost? Jak daleko mohou doskočit? Co je pro kobylky typické? Co rády jí? Co úplně nesnáší? Staly se kobylky inspirací pro větu: ,,Ty snad posloucháš kolenem.“ ? Na všechny tyto otázky i mnoho dalších jsme si řekli odpovědět. Pokud někdo z dětí doma obohatil Váš slovník o pojem STRIDULACE, jedná se o ,,zpěv,, kobylek. Potom už jsme se mohli teleportovat do světa skokanů našich luk a zahrad.
Náš robot KOBYLKA měl hlavu s tykadly, tělo, přední nohy v podobě koleček a zadní nohy napojené na elektromotory, abychom zajistili dostatečný odraz od podlahy jako základ úspěšného skoku. Po dostavění bylo za úkol sestavit program bez nápovědy, aby kobylka skákala a při skoku nadzvedávala hlavu od podlahy. Samotný program nebylo těžké vytvořit. Tentokrát bylo zapotřebí zkontrolovat motory, aby měly shodnou výchozí pozici při otáčení a kobylka nám nekulhala. Dále bylo potřeba zvolit odpovídající rychlost motorů a nejlépe nekonečný počet skoků.
Naše kobylka měla ovšem zadní nohy rovné. Kdo kdy viděl kobylku s rovnýma zadníma nohama. Zadní nohy bylo potřeba konstrukčně změnit za lepší tvar, připomínající nohu s kolenem. Konstruktéři byli vynalézaví. Koukněte, co kluci vymysleli.
Bojovali jsme i s technickými potížemi, kdy nám kobylka skákala jenom dozadu. Je mi doteď záhadou, že jsme to nevyřešili. A tak jedna skákala dopředu, druhá dozadu, třetí dělala salta a čtvrtá sebou bouchala o zem. Viděli jsme plejádu pohybů.
Těším se na další lekci.
Hanka Vítková
lektor kroužku Lego® robotika
