Zdravím rodiče zličínských programátorů,
dnes na poslední lekci za mě mluvila písmenka, protože můj hlas se rozhodl odpočívat. Děkuji Filipe, že jsi poskytl svůj hlas k přečtení mnou napsaného dopisu. Nemohla jsem si nechat ujít příležitost dětem napsat, jak skvělý čas jsem s nimi prožila. Každá naše lekce byla dobrodružství – někdy trošku vzhůru nohama, jako kotrmelce, které jsme zvládli úplně všechny!
Protože naše další společná cesta je momentálně nejistá, rozhodla jsem se uzavřít naši společnou etapu symbolickým prvkem – oblekem z filmu Avatar, který jsem dětem ukázala jako připomínku toho, že si každý z nás může vytvořit svou vlastní vnitřní ochranu pro chvíle, kdy je to potřeba. I když pevně věřím, že právě Vaše děti ji potřebovat nebudou – mají totiž v sobě neuvěřitelnou sílu, tvořivost a odvahu. Pro jistotu návod dostali, aby věděli, jak v těch nejdivočejších podmínkách si vytvořit svůj vlastní prostor. 😉 Není divu, že zpracování bylo stejné a zároveň jiné. Koukněte.
Konečné hodnocení? Byli jsme jako kostky Lega® – každý jiný, každý důležitý. Když jedna kostka chybí, stavba možná není úplně stejná, ale stále drží pohromadě, má svůj tvar, smysl a pevnost. A co víc – každá kostka má schopnost se znovu propojit, najít nové tvary, nové kombinace a vytvořit nové, jedinečné stavby. Protože všechno, co děti chtějí, dokážou. Opravdu. Májí v sobě sílu, kterou si možná ještě ani neuvědomují. Je zapotřebí ji používat srdcem, s odvahou a fantazií. ✊
Loučím se teď bez hlasu, ale ne beze slov. Děkuji Vám za to, že jsem mohla být součástí skládačky, kterou jsme během uplynulých let společně tvořili s Vašimi dětmi!!! Co jsme spolu postavili, tu zůstává. Díky kamarádi, že jste byli součástí mé stavby. Ať jsou ty vaše ještě krásnější!
Hanka Vítková
lektor kroužku Lego® robotika
