Zdravím rodiče zličínských programátorů,
dnešní lekce pro mě nebyla jen pravidelným setkáním jako každý týden. Po třech společně strávených letech jsme se sešli naposledy. Připomněli jsme si, co jsme spolu zažili, naučili se a vytvořili. Každá naše lekce byla dobrodružství – někdy trošku vzhůru nohama, jako kotrmelce, které jsme zvládli úplně všechny!
Protože naše společná cesta je momentálně u konce, rozhodla jsem se uzavřít naši společnou etapu symbolickým prvkem – oblekem z filmu Avatar, který jsem dětem ukázala jako připomínku toho, že si každý z nás může vytvořit svou vlastní vnitřní ochranu pro chvíle, kdy je to potřeba. I když pevně věřím, že právě Vaše děti ji potřebovat nebudou – mají totiž v sobě neuvěřitelnou sílu, tvořivost a odvahu. Pro jistotu návod dostali, aby věděli, jak v těch nejdivočejších podmínkách si vytvořit svůj vlastní prostor. 😉 Není divu, že zpracování bylo stejné a zároveň jiné. Netuším proč, ale všem se robot překlápěl dopředu a padal na zem. Skupina zhodnotila, že je to znamení k tomu, abychom pokračovali dál. 😍
Konečné hodnocení? Byli jsme jako kostky Lega® – každý jiný, každý důležitý. Když jedna kostka chybí, stavba možná není úplně stejná, ale stále drží pohromadě, má svůj tvar, smysl a pevnost. A co víc – každá kostka má schopnost se znovu propojit, najít nové tvary, nové kombinace a vytvořit nové, jedinečné stavby. Protože všechno, co děti chtějí, dokážou. Opravdu. Májí v sobě sílu, kterou si možná ještě ani neuvědomují. Je zapotřebí ji používat srdcem, s odvahou a fantazií. ✊
Loučím se teď posledním reportem, ale ne beze slov. Děkuji Vám za to, že jsem mohla být součástí skládačky, kterou jsme během uplynulých let společně tvořili s Vašimi dětmi!!! Co jsme spolu postavili, tu zůstává. Díky kamarádi, že jste byli součástí mé stavby. Ať jsou ty vaše ještě krásnější!
Hanka Vítková
lektor kroužku Lego® robotika
