Zdravím rodiče zličínských programátorů,
někdy stačí jedna nevinná věta „Postavíme si vlak?“. Týden na to nevinná věta ,,Postavíme si někdy ten vlak?“ a lektorovy mozkové závity začínají ve volném čase pracovat na plné obrátky. Tentokrát jsme se totiž nechali strhnout spontánním nápadem jednoho našeho kamaráda. Vyměnili jsme původní plán za pořádnou strojařinu. Přiznám se bez mučení, že vymyslet funkční vlak, který by dělal čest svému jménu, byla výzva, která mi nedala spát přes dva týdny. Nakonec byla konstrukce tak zapeklitá, že jsem musela povolat posily a doladit detaily s kolegou ze Španělska, abychom společně dotáhli do vítězného konce alespoň robota v podobě lokomotivy.
Protože byla samotná stavba technicky náročná a chtěli jsme si ji hlavně užít, teorii jsme tentokrát hodili úplně za hlavu. Místo toho jsme se vrhli přímo na věc. V našem stroji se skrýval propracovaný pohon kol řízený soustavou ozubených kol napojených na jeden motor. Aby lokomotiva nebyla jen pro jízdu vpřed, osadili jsme ji přídavnými kolečky pro hladké zatáčení v terénu a optickým senzorem, díky kterému mohla lokomotiva reagovat na barvy. Nezapomněli jsme ani na komfort cestujících v podobě informačního servisu. Na HUBu se hrdě promítal název cílového města, takže každý hned věděl, jestli míří do správné stanice.
Jelikož šlo o lekci na přání, programování bylo plně v režii dětí. Každý dostal volnou ruku. Žádné šablony, žádné limity!!! Z učebny se stalo jedno velké testovací centrum, kde si každý ladil chování své lokomotivy podle vlastních představ.
I když jsme nakonec nestihli spojit všechny lokomotivy do jednoho gigantického vlaku, přišel test síly. Naše lokomotiva se ukázala jako nečekaný silák – s přehledem totiž odtáhla i celé auto! Děti měly možnost dostavět vagóny nebo jakékoliv přípojné vozy a kreativita opět nezklamala.
Děti zvládly lekci s neuvěřitelnou trpělivostí a nadšením. Bylo skvělé sledovat, jak se popraly se složitější stavbou a jak kreativně přistoupily k programování svých „železničních dravců“. Právě tyhle momenty, kdy společně překonáváme konstruktérské//programátorské oříšky, nás posouvají nejdále.
Těším se na poslední lekci.
Hanka Vítková
lektor kroužku Lego® robotika
